Popsaná lavice

Poupata

1:Snad pF#ostý si tiše předčítám,
v lavici psD#maný vzkazy, který znám,
kG#molik slov, co vrC#yto je tam
tBmuší už skoro vybledlD#mou,D#m/C# 
kdHyž si čtu, divnej pF#ocit mám,
G#memýšlím, jak ta lC#éta jdou.
R:TF#ěch knížek čtHených pF#od lavicíH,
tF#ěch kaněk v sHešitě a kF#olemH,
F#a místo vzB7orců v pD#močetniciH 
nG#mapsáno "Školo, sbC#ohem!"
2:Dny běží, v lavici usedám,
na desce tužkou další dopis mám,
kolik papíru by potřeboval ten,
který sem prózu tajně psal
a hledal slova, která zpestří den,
den, kdy jsem u tabule stál.
3:Však jednou, až roky odletí,
v lavici zbydou jen slzy dojetí,
život rozdělí běh klidných školních let,
vzpomínky v hlavě zůstanou,
vzpomínám, jak byl krásnej svět
v lG#maviciC# tužkou popsanF#ouF#maj7 ...
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:30:53.246+00:00
Výsledky hledání: